Je politický marketing a oportunismus s absencí jakékoliv kreativity, s nulovou představivostí, s nulovou odbornou kompetencí a navíc v kombinaci s byrokratickou zátěží tou správnou cestou k ekonomické obnově ČR po pandemii?

 Tento týden jsme byli opět svědky, jak se vláda pokouší „pomoci“ podnikatelům, živnostníkům, umělcům atd. zasaženým opatřeními kolem COVIDU a zároveň jak se snaží sehnat podporu pro katastrofický státní rozpočet pro rok 2021 a výhled na další roky.

Upřímně? Nekreativní, s nulovou představivostí, s nulovou odbornou kompetencí. Politický marketing a oportunismus z této snahy čiší na sto honů. Na jedné straně byrokratická „pomoc“, na druhé straně snaha zavděčit se bolševikům celého světa a ve spojení s nimi podrazit obranný rozpočet.

Proč to nezkusit jinak? Na jedné straně potřebujeme rozpumpovat „podnikatelského ducha“ v co možná nejvíce lidech, podpořit ekonomiku tak, aby mohla vznikat nová pracovní místa, aby lidé byli připraveni na změny a nedotovat dnes již mrtvá místa.  Stejně tak musí být možnost rychle zakládat a na druhé straně rušit podnikatelské projekty a subjekty.  Zároveň je třeba ušetřit na provozu státu. To je jediná  reálná úspora pro příští léta, pokud se nechceme ekonomicky propadnout na úroveň Řecka před deseti lety…

Je třeba si uvědomit, že provoz státu se stane lacinějším a zároveň efektivnějším, když oseká nesmyslné byrokratické procesy a snahu hovořit občanům do všech oblastí života.

Největší paradox? Obě kritéria lze spojit.

 

Pracovní právo – tématu jsem se věnoval v poslední době několikrát. Co s ním? Myslím, že je to poměrně jednoduché. Budu stručný, jen v tezích.

 

• Liberalizace pracovního práva. Zrušení rozdílu platů a mezd, vše srovnat dle mezd. Není důvod, aby – i díky existenci zákona o státní službě – existovalo toto rozdělení v zákoníku práce.
• Výpovědi dle smluv nebo 1 měsíc, odstupné 1 měsíc…, 2 měsíce hradí následně stát jako podporu v nezaměstnanosti, pak jen stanovená paušální částka (70% minimální mzdy).
• Zrušit zaručenou mzdu, nechat jen minimální.
• Superhrubou mzdu zrušit tak, že se stane hrubou, zruší se tak odvody zaměstnavatele budou jen srážky zaměstnance.
• Určit jasně hranici mezi občanskoprávní oblastí pracovního práva a práva veřejného. Do soukromoprávní zóny nemá stát právo „bez pozvání“ jedné ze stran vstupovat. Typicky veřejně právní oblastí je BOZP…
• Držet zásadu, že kontrolní činnost je tu primárně k tomu, aby došlo k dosažení očekávaného stavu, ne k „lovu“ viníků…

Co by tyto změny přinesly? Zjednodušení byrokratického tlaku na zaměstnavatele, zvýšení možnosti zániku, ale i vzniku pracovních míst. Zaměstnavatelé se nebudou bát najímat zaměstnance i v době krize…  Změny by umožnily zrušit oddělení OIP pro kontrolu „nelegálního zaměstnání“, převést 40% míst do nejdůležitější sekce BOZP a na každý kraj jako dva specialisty převést do pracovně právní agendy. Hon na „zaměstnavatele“ prostě musí skončit. Pro kontrolu cizinců (mimo EU) jsou celníci a cizinecká policie…. 

Uvědomme si, že dle Ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2017 „…podíl zaměstnanců malých a středních podniků na celkovém počtu zaměstnanců podnikatelské sféry v ČR v roce 2017 činil 58 %.“ To znamená, 58 procent zaměstnanců zaměstnávaly subjekty, pro které každá byrokratická zátěž přináší nejen přímé náklady, ale i právní nejistotu, že budou trestáni za byrokratická, administrativní opomenutí, mnohdy vzešlá i z toho, že chtěli vyhovět zaměstnanci.

 

Co však chce prosadit paní ministryně přezdívaná Venezuela spolu s kurzarbeitem? Čím si myslí, že udrží zaměstnanost a podpoří ekonomiku?

• Znovuzavedení povinnosti zaměstnavatelů oznamovat VPM  (volná pracovní místa) do 10 kalendářních dnů Úřadu práce ČR a rovněž hlásit obsazení VPM
• Volná pracovní místa budou moci být v evidenci VPM pouze tři měsíce, pak automatické vyřazení (zaměstnavatel může požádat o prodloužení evidování VPM o další tři měsíce); platí i u centrální evidence VPM pro zaměstnanecké a modré karty
• Kvóty na agenturní zaměstnance – např. zavedení nejvyššího možného přípustného podílu (30 %) dočasně přidělovaných zaměstnanců agentury práce k výkonu práce k uživateli ve vztahu ke „kmenovým“ zaměstnancům uživatele
• Evidence osob pracujících na DPP a DPČ
• Hlášení nových zaměstnanců v den nástupu do zaměstnání – zaměstnavatel bude povinen oznámit OSSZ v elektronické podobě den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, nikoli do 8 dnů, ale nejpozději v den nástupu do zaměstnání

MPSV tak chce „pomoci“ zaměstnancům i zaměstnavatelům jen a jen další byrokratickou zátěží. Chce obnovit i to, co bylo zrušeno jako nesmyslné… Chce zavést nesmysl, který byl odmítnut jako nerealizovatelný již na jaře (byl přijat a následně musel být rychle zrušen)… Chce opět zaútočit na agentury práce, které již dnes jsou tak přeregulované, že se tím zabývá i analýza MPSV. Chystá se byrokraticky zasáhnout do modelu fungování podnikatele. Proč bych vůbec  musel mít své výkonné nebo administrativní zaměstnance…? Proč?  A to vše v době, kdy opravdu nemá zaměstnavatel dostatek sil k zápasu s byrokracií, kdy potřebujeme flexibilitu, která jediná může pomoci otevřít nová pracovní místa po zaniklých, přenést nás do 21. století , do doby digitalizace, průmyslu 4.0, nastavit lepší možnosti souladu zaměstnání, práce a osobního života….

Alarmující závěr.

MPSV a tato vláda chce místo deklarovaného workbalance a flexicurity zavést tvrdé socialistické právo. Prostředí pro tvrdé korporátní a korporativistické principy.  Takhle to ale nemůže dopadnout dobře…, ani pro zaměstnavatele, ale ani pro zaměstnance. V minulosti to nikdy nefungovalo. Ale paní ministryně je urputná. Konečně jinak by nemohla dělat ministryni ve vládě, kterou vede „DeBil“.