Elektromobilita z jiného pohledu. Jsou elektromobily nebezpečím pro svobodu člověka a občana?

/0 Komentáře/v , /přidal

Místo úvodu jsem si dovolil ocitovat několik (dle mého klíčových) ustanovení z preambule a úvodních článků tzv. Lisabonské smlouvy. V tomto světle se chci podívat na, dle mého, ideologické a iracionální prosazování e-mobility i na stav současných technických možností.

Z preambule:

… INSPIRUJÍCÍ SE evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu… PŘEJÍCE SI                 prohloubit solidaritu mezi svými národy, při respektování jejich historie, kultury a tradic… ODHODLÁNÍ podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje… ROZHODBNUTÍ pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity…

Z článku 3.:

  1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.
  2. Unie vytváří vnitřní trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství …

…………………………………………………………………………………….

O nedostatečné užitné hodnotě a vysoké ceně elektromobilů bylo napsáno dost.  Optimisté nás odkazují na budoucí pokles cen těchto vozidel, zlepšování dobíjecích možností, kapacity a životnosti baterií. Dobře, zkusme pro tentokráte technické parametry jako hlavní téma diskuse opustit. Přestože vzniká otázka, zda je technologicky možné tyto cíle dosáhnout do roku 2035, tedy termínu, od kdy chce Evropská komise zakázat prodej nových vozů se spalovacím motorem.

Svoboda a právní stát. Snížení dostupnosti kvalitních vozidel je ohrožením mobility

EK a EU skrze své členské státy schválila již dnes mnoho „špionážních“ a omezujících asistentů do vozidel. Od příštího roku omezovače rychlosti, černé skříňky atd. Na jedné straně to znamená prodražení vozidel. V kombinaci s emisními limity a zápasem o čipy a baterky pak velice významným. Tento jev – zdražení,  je i důsledkem snížení konkurence na trhu výrobců automobilů v EU. Podívejme se, kolik samostatných automobilek neustálo tyto administrativně diktované požadavky – tedy nikoli trhem, a zanikly nebo se staly členy větších a větších automobilových skupin. Snížením konkurenčního prostředí a samozřejmě – díky nákladům na vývoj – dochází i ke zdražování vozidel, třeba tím, že menší, lacinější vozidla jsou vyřazována z produkce. Nebo se o tom uvažuje. O nákladech na servis, na více potencionálních poruch a tedy zdražení provozu ani nemluvě.  Zajímavé je, že množství asistentů nemá vliv na ekologičnost. Celkově tak vzniká otázka dosažitelnosti vozidla.

Ano, městského člověka, který žije ve velkém městě, kde má i většinu rodiny to nemusí zajímat. Obyvatele vesnic a menších městeček již ano… V rodině s dětmi potřebujete dvě vozidla, když děti dorostou i tři…  Snížení dostupnosti kvalitních vozidel je pak ohrožením mobility a tedy nejen svobody obecně, ale i ekonomické, vzdělávací atd. (PZN: o pozitivním vztahu k myšlence EU nemluvě).

Vzniká neřešitelný problém – dostupnosti vozidla a jeho obměňování.

Když si promítnete tuto otázku do eAutomobilu, vzniká neřešitelný problém – dostupnosti vozidla a jeho obměňování.  Zatím to nevypadá, že by vozidlo vydrželo 500 000 km za svůj život jako automobil se spalovacím motorem v dané cenové hladině. Tedy opět omezení svobody pohybu občana.

Další věcí je, jak by měli posílit svobodu a bezpečí asistenti jako je třeba ona černá skříňka?

Jak využijete na okreskách povinné hlídání jízdy v pruhu? Možnost a potence online sledování automobilu se pak jen nabízí. Jako by již teď nestačilo množství autonomních kamer.

Otázkou je nabíjení.

Představte si, že minimálně jednou za rok nefunguje elektřina i dva dny. Konečně stačí i výpadek (dnes, kdy píšu článek, jsme po 16hodinovém výpadku, který začal ve 22:00 hodin včera, takže vozidla by nebyla do rána nabita). Děti tedy nepůjdou do školy? Nikdo nepojede do zaměstnání? Zaměstnavatel bude povinen tuto nepřítomnost omluvit?

Představte si příjezd domů se skoro vybitým vozidlem a jedno z Vašich dětí vám sdělí, že je mu špatně… Čím pojede rodina na pohotovost? I k relativně banálním případům se bude volat sanitka?

Stát ukázal, nejen v ČR, že je schopen ve vypjaté době začít porušovat hromadně práva občanů. Omezení cestování, podnikání, dohled nad pohybem občanů i za pomoci ozbrojených složek, bránění v činnosti. Co to má společného s eMobilitou?

Německo z důvodu výkyvů sítě přišlo s nápadem na zákon, který by umožnil správci přenosové soustavy omezit až na dvě hodiny denně dobíjení elektromobilů.

Podívejme se na zkušenosti Kalifornie, kde se snaží mít do roku 2040 bezemisní energetiku a přitom problémy s energetikou mají již minimálně 20 let. Jezdí tam velké množství elektroaut a do energetiky se prosadil obrovský podíl OZE. Vznikají tak potencionální problémy s ohledem na energetickou soustavu. Lidé jsou zde v době energetických špiček vyzýváni, aby nepoužívali nejen eAuta, ale i elektrické spotřebiče jako jsou pračky, nenabíjeli notebooky atd. 

Vzniká tedy otázka, kdo zabrání vládě, aby (bude-li eMobilita převažujícím typem dopravy) odolala nápadu na vypnutí nabíječek, aby zabránila občanům v pohybu, bude-li to považovat za „dobrý nápad“? A ještě jinak, když dojde k masivnímu BlackOutu v důsledku havárie nebo přírodní katastrofy. Jak s nenabitými vozidly opustíte oblast? Kdo zabrání, aby EK nepřišla s nápadem monitorovat pohyb všech aut s odkazem na potencionální boj s teroristy, když dnes prosazuje možnost monitorovat elektronickou komunikaci všem s odůvodněním, že se bude pouze hledat dětská pornografie?

Shrnuto:

Iracionální aktivistické zavádění elektromobility hrozí ve střednědobém horizontu prohloubením sociální nerovnosti a omezením (již dnes špatné) sociální prostupnosti. Ekonomicky, a domnívám se, že existenciálně ohrožuje vesnice a malá městečka a města. 

Zavádění dalších a dalších asistentů, navíc spojených s umělou inteligencí a s pořizováním záznamů o pohybu a chování automobilu, narušuje soukromí občana. Jednak samo o sobě a jednak potencionálně dává do rukou státu neoprávněný sledovací nástroj.

Elektromobilita dává do rukou státu potencionální moc omezovat a regulovat samý pohyb občanů. Zároveň bude pravděpodobně růst počet případů, které ohrožují občana přímo na zdraví (dosah lékaře; opuštění místa katastrofy, technické havárie s výpadkem proudu.)

Závěrečná otázka pak zní: Opravdu Elektromobilita naplňuje cíle EU dle platných smluv? Nejde přímo proti nim?

Elektromobilita potenciálně limituje svobodu občana s ohledem na ekonomickou svobodu, právo na soukromí, právo na vzdělání, právo na svobodu jako v takovou. Musíme se tak na ni dívat nejen prizmatem „enviromentu“ nebo ekonomiky, ale i v dalších souvislostech.

 

 

 

 

Minimální mzda, zaručené tarify a služby ostrahy. Uvažujte, počítejte se mnou…  

/0 Komentáře/v , /přidal

Minimální mzda, zaručené tarify a služby ostrahy. Uvažujte, počítejte se mnou…

Pro začátek si zrekapitulujme základní fakta, chcete-li předpoklady:

  1. V oblasti fyzické ostrahy tvoří mzdové náklady cca. 90 % z ceny činnosti (někde i více).
  2. 99 % služeb fyzické ostrahy je zařazeno do II. stupně zaručené mzdy, valná většina je vykonávána v režimu třísměnného nebo nepřetržitého provozu. Hodinová mzda tak musí být přepočtena na týdenní pracovní úvazek 37,5 hodiny.
  3. S ohledem na to, že příplatek za hodinu noční práce je stanoven na minimální výši 10 % z průměrné mzdy, příplatek za práci v sobotu a neděli 10 % z průměrné mzdy. Příplatek za práci ve svátek 100 %. Situace vede k tomu, že po 12 měsíců průměrná mzda vzroste zaměstnanci o cca 7 %. (dle exaktního výpočtu 5,7-7,2 %).
  4. Příplatky dle bodu c) je nutno rozpočítat do celkového množství hodin.
  5. Do mzdových nákladů každé hodiny je nutno rozpočítat náklad na dovolenou v délce 150 hodin. Na rozdíl například od výroby či administrativních činností musí v případně nepřítomnosti zaměstnance nahradit jeho činnost někdo jiný. Musí být zajištěná zastupitelnost.
  6. Pro pořádek upozorňujeme na to, že zrušením karenční doby, vzrostly náklady i v této oblasti.

Hodinová zaručená mzda fyzické ostrahy v roce 2019 je 94 Kč, mzdový náklad při výše uvedené kalkulaci je 153,80 Kč.

Hodinová zaručená mzda fyzické ostrahy v roce 2020 bude 102,70 Kč, mzdový náklad při výše uvedené kalkulaci bude 168 Kč.

Nastal konec levné práce?!

Od zástupců ČSSD, odborů a některých ekonomů a novinářů posloucháme o „konci levné práce“. O tom, jak je důležité, aby minimální mzda a zaručená mzda rostla. Takže se podívejme, jak veřejní zadavatelé, zejména ti, kteří mají v kompetenci dozor nad hospodářskou soutěží, výběrem zdravotního a sociálního pojištění, daní atd. zohledňují tyto své deklarace a názory v cenách, za které služby fyzické ostrahy nakupují.

Ministerstvo práce a sociálních věcí                       134 Kč/hod.

Ministerstvo dopravy ČR                                           109,65  Kč/hod.

Ministerstvo kultury ČR                                             104 Kč/hod. vedoucí;

88,90 Kč/hod. ostraha;

90,90 Kč/hod. recepce.

Ministerstvo zemědělství ČR                                    93,50  Kč/hod.

Ministerstvo financí ČR                                              125 Kč/hod.

Úřad vlády ČR                                                               77,80    Kč/hod.

Generální ředitelství Úřadu práce                           83,95    Kč/hod.

Státní úřad inspekce práce (OIP)                                            64 Kč/hod. až 118 Kč/hod.

Všeobecná zdravotní pojišťovna                                             49 Kč/hod. až 115 Kč/hod.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže                              94 Kč/hod.

Úřad pro zastupování státu ve věcech veřejných              87,12 Kč/hod. až 135 Kč/hod.

Generální finanční ředitelství Pardubice                               63 Kč/hod.

Plzeň                                     72,16 Kč/hod.

Senát ČR,                                                                                      109 Kč/hod.; recepce

81,90 Kč/hod., zahrada,

81,90 Kč/hod., parkoviště, historická budova

80,90 Kč/hod. výstavní síň

 

Jak vyplývá z uvedených údajů, je nutno si položit otázku, nakolik tvrzení „o nutnosti navyšovat minimální mzdu z důvodu důstojného příjmu“ jsou založena na reálném základě a nakolik se stávají pouze a jen floskulí? 

V každém případě z daných údajů vyplývá, že je něco špatně. Započítáme-li, že srovnání je prováděno pouze vzhledem k mzdovým nákladům, a tedy nejsou započítané ani nutné náklady na vybavení zaměstnance, uniformou, školení BOZP a PO, školení na pracovišti, pracovně  lékařské služby, náklady na péči o uniformy, řízení služeb, náklady na spojení atd. Stejně tak je otázka nákladů na řízení objektů, účetnictví, nábor zaměstnanců, kontrolní činnost, atd. atd. atd… o zisku ani nehovoříme.

 

Jaký je, či bude reálný dopad?

K 31. 12. 2011 bylo zaměstnáno v oboru soukromých bezpečnostních služeb 56 711 osob. K 30. 06. 2019 následně 41 322 osob. Pokles zaměstnaných kvalifikovaných osob tak činí 15 389. Odhadem můžeme říci, že cca. 1/3 jde na úkor zavádění nových technologií. Bohužel cca. 2/3 se přesunuly do šedé a černé ekonomiky. Výše uvedené ceny tomu jen nasvědčují. Výše šedé a černé ekonomiky, oficiálně podporované státem a centrálními orgány, které by naopak měly vést zápas s těmito jevy, dnes činí v oboru fyzické ostrahy 20-25 %.

Jen pro úplnost udáváme, že k 30. 6. 2018 bylo v oboru zaměstnáno 42 831 osob. K 30. 6. 2019 jen 41 322 osob. Pokles za 12 měsíců tak činí 1 509 osob.

 

Závěrečné otázky

V souvislosti se zde uvedeným obrazem vztahu zaručené mzdy, jejího růstu a reálných cen veřejných zadavatelů vyvstává hned několik otázek:

  1. Jak jsou zajištěny (jsou zajištěny?) podmínky rovné hospodářské soutěže?
  2. Lze v této situaci hovořit o bezpečnosti? Nejsou náklady na technické a elektronické systémy při takovémto stavu pouze vyhozenými finančními prostředky?
  3. Hovoříme o bezpečnosti měkkých cílů. Za takovouto cenu?
  4. Dělají si politici vládní koalice při svých vystoupeních legraci, nebo pouze a jen neví, o čem hovoří?
  5. Není tento obor zralý na administrativní určení minimální ceny v oboru, tak jak to předpokládá zákon o cenách?
  6. Co by na takovéto zabezpečení hospodářské soutěže řekla Evropská komise?
  7. Umíme si vůbec představit celkový dopad těchto změn v základních tarifech této jedné profese na celé hospodářství?

 

Poznámky: Uvedené ceny zjistila Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR na základě zákona č.106/1999 Sb. Ceny jsou uvedeny bez DPH.

Výpočet mzdových nákladů byl zveřejněn v knize: Komerční bezpečnost, 2 vydání; Jiří Kameník, František Brabec a kolektiv, Wolters Kluwer, Praha 2019. Na straně 321 a dále je detailnější rozbor situace trhu SBS v ČR včetně analytických tabulek.

Je konzervativismus dnes prázdné slovo?

/0 Komentáře/v /přidal

Proč konzervativismus neumí nabídnout jednoduchá řešení na složité otázky společnosti, ekonomiky, světa?

Dostávám otázky, jak se projevuje konzervativismus v politické praxi nebo lépe v reálné politice, respektive, jak si jej představuji.

V prvé řadě je nutno říci, že konzervativismus nerovná se „reakční“ ideologie, která odmítá změny. Na druhé straně nemá jasné ideologické teze a revoluční kázeň. Z tohoto důvodu vzniká paradox, kdy na jedné straně existují nadčasové, „časem“ prověřené, zásady a teze, které se však musí stále nově interpretovat (mně osobně se zamlouvá tato: “ Modli se k Bohu, ale udržuj prach v suchu.“). Na druhé straně však neumí a nemůže umět (na rozdíl od socialistů všeho druhu neb různých ad hoc uskupení) nabídnout jednoduchá řešení na složité otázky společnosti, ekonomiky, světa.

Za druhé by však měl konzervativismus stát na základních tradičních, věky ověřených principech – dodržování dohod; rozhodování se ne z pohledu momentálního zisku, ale z pohledu dlouhodobější perspektivy; vědět, že každý dělá chyby a proto být velkorysý k lidským slabostem, bránit lidskou svobodu na jedné straně, na druhé ale elementární společenský řád, ve kterém se realizuje.

Konzervativismus musí  podporovat ty, kteří si to zaslouží, pokud je postihne neštěstí či se jim zrovna nedaří…

Konzervativismus by měl podporovat odpovědnost člověka za sebe a své blízké a ne podporovat čekání na nárokovou pomoc státu. Musí  podporovat ty, kteří si to zaslouží, pokud je postihne neštěstí či se jim zrovna nedaří… Nesmí připustit, aby stát za slib vyšší bezpečnosti omezoval a zkracoval svobody člověka. Uvedu paradox poslední doby – pod rouškou hrozby terorismu bezpečnostní složky získávají větší a větší oprávnění na úkor občana – odposlechy, prolamování bankovních tajemství, omezování svobody slova – na druhé straně je snaha o omezení soukromého držení zbraní, kdyby se občan náhodou chtěl terorismu nebo jinému zločinnému útoku při přímém ohrožení bránit.)

Konzervativismus nesmí připustit, aby pod různými (jak jinak než pro člověka nezbytnými) programy v naší společnosti opět zvítězil kolektivismus vedený ideologickými cíli na úkor práva člověka rozhodovat o tom, jak usilovat o své štěstí.

Konzervativismus nesmí ustoupit, aby pod heslem „korektnosti nebo boje s předsudečnou nenávistí“ bylo na jedné straně omezováno právo na názor a jeho vyjádření a na druhé straně bylo dopřáváno azylu a prostoru těm, kteří ostatní napadají, ostrakizují až po existenční ohrožení. Konzervativismus musí stát na zásadě „nesouhlasím s Vámi, ale budu se prát za to, aby jste mohl tyto názory říkat“. Na druhé straně musí prosazovat, aby za lži byli autoři hnáni k odpovědnosti bez ohledu na postavení a imunitu. Na lež obecně by se neměla imunita vztahovat. Je však nutno odlišit omyl a lež…, zejména pak v akademických diskusích. Bez jasného pojmenování a svobodné diskuse nemůže být hledáno řešení žádného problému, ať společenského nebo vědeckého. Je zde ale otázka, nakolik lze tato práva přiznat těm, kteří sami tyto svobody na základě své kultury, náboženství ideologie jiným odmítají.

Konzervativismus ví, že ideální je svět bez konfliktů a válek, kde se všichni mají rádi, kde všichni jsou k sobě slušní, ale zároveň ví, že to je pouhá iluze. Ví, že mnohé civilizace a kulturní okruhy tento názor nemají a naopak touží si ve jménu své transcendentní pravdy nebo dialektické ideologie ostatní podrobit a získat hegemonii. Z tohoto důvodu musí podporovat silnou vojenskou moc k ochraně státu, efektivní sílu k zásahu proti těmto silám. S tím se nese i ekonomická síla svobodné společnosti a patos svobodného světa. Proto musí odmítnout fanatické aktivistické plnění cílů od zákazů olova ve střelivu (totální hloupost…) až po zavádění neozkoušených technologií tempem, které nedává možnost korigovat jejich negativní dopady (viz biopaliva, izolační plyny větrných elektráren…), a které ekonomicky zemi vysávají, nemluvě o drtivém sociálním dopadu do života střední a nižší třídy.

 

Když si shrneme výše popsanou charakteristiku, dojdeme k tomu, že konzervativismus musí podporovat liberální ekonomické prostředí s minimem byrokracie a bez „buzeračních“ zásahů státu do životů lidí, včetně zásahů ze strany nadnárodních institucí za současného prohlubování principu nezávislé soudní moci, svobody slova, svobodné diskuse a svědomí.