Elektromobilita z jiného pohledu. Jsou elektromobily nebezpečím pro svobodu člověka a občana?

Místo úvodu jsem si dovolil ocitovat několik (dle mého klíčových) ustanovení z preambule a úvodních článků tzv. Lisabonské smlouvy. V tomto světle se chci podívat na, dle mého, ideologické a iracionální prosazování e-mobility i na stav současných technických možností.

Z preambule:

… INSPIRUJÍCÍ SE evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu… PŘEJÍCE SI                 prohloubit solidaritu mezi svými národy, při respektování jejich historie, kultury a tradic… ODHODLÁNÍ podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje… ROZHODBNUTÍ pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity…

Z článku 3.:

1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.
2. Unie vytváří vnitřní trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství …

…………………………………………………………………………………….

O nedostatečné užitné hodnotě a vysoké ceně elektromobilů bylo napsáno dost.  Optimisté nás odkazují na budoucí pokles cen těchto vozidel, zlepšování dobíjecích možností, kapacity a životnosti baterií. Dobře, zkusme pro tentokráte technické parametry jako hlavní téma diskuse opustit. Přestože vzniká otázka, zda je technologicky možné tyto cíle dosáhnout do roku 2035, tedy termínu, od kdy chce Evropská komise zakázat prodej nových vozů se spalovacím motorem.

Svoboda a právní stát. Snížení dostupnosti kvalitních vozidel je ohrožením mobility

EK a EU skrze své členské státy schválila již dnes mnoho „špionážních“ a omezujících asistentů do vozidel. Od příštího roku omezovače rychlosti, černé skříňky atd. Na jedné straně to znamená prodražení vozidel. V kombinaci s emisními limity a zápasem o čipy a baterky pak velice významným. Tento jev – zdražení,  je i důsledkem snížení konkurence na trhu výrobců automobilů v EU. Podívejme se, kolik samostatných automobilek neustálo tyto administrativně diktované požadavky – tedy nikoli trhem, a zanikly nebo se staly členy větších a větších automobilových skupin. Snížením konkurenčního prostředí a samozřejmě – díky nákladům na vývoj – dochází i ke zdražování vozidel, třeba tím, že menší, lacinější vozidla jsou vyřazována z produkce. Nebo se o tom uvažuje. O nákladech na servis, na více potencionálních poruch a tedy zdražení provozu ani nemluvě.  Zajímavé je, že množství asistentů nemá vliv na ekologičnost. Celkově tak vzniká otázka dosažitelnosti vozidla.

Ano, městského člověka, který žije ve velkém městě, kde má i většinu rodiny to nemusí zajímat. Obyvatele vesnic a menších městeček již ano… V rodině s dětmi potřebujete dvě vozidla, když děti dorostou i tři…  Snížení dostupnosti kvalitních vozidel je pak ohrožením mobility a tedy nejen svobody obecně, ale i ekonomické, vzdělávací atd. (PZN: o pozitivním vztahu k myšlence EU nemluvě).

Vzniká neřešitelný problém – dostupnosti vozidla a jeho obměňování.

Když si promítnete tuto otázku do eAutomobilu, vzniká neřešitelný problém – dostupnosti vozidla a jeho obměňování.  Zatím to nevypadá, že by vozidlo vydrželo 500 000 km za svůj život jako automobil se spalovacím motorem v dané cenové hladině. Tedy opět omezení svobody pohybu občana.

Další věcí je, jak by měli posílit svobodu a bezpečí asistenti jako je třeba ona černá skříňka?

Jak využijete na okreskách povinné hlídání jízdy v pruhu? Možnost a potence online sledování automobilu se pak jen nabízí. Jako by již teď nestačilo množství autonomních kamer.

Otázkou je nabíjení.

Představte si, že minimálně jednou za rok nefunguje elektřina i dva dny. Konečně stačí i výpadek (dnes, kdy píšu článek, jsme po 16hodinovém výpadku, který začal ve 22:00 hodin včera, takže vozidla by nebyla do rána nabita). Děti tedy nepůjdou do školy? Nikdo nepojede do zaměstnání? Zaměstnavatel bude povinen tuto nepřítomnost omluvit?

Představte si příjezd domů se skoro vybitým vozidlem a jedno z Vašich dětí vám sdělí, že je mu špatně… Čím pojede rodina na pohotovost? I k relativně banálním případům se bude volat sanitka?

Stát ukázal, nejen v ČR, že je schopen ve vypjaté době začít porušovat hromadně práva občanů. Omezení cestování, podnikání, dohled nad pohybem občanů i za pomoci ozbrojených složek, bránění v činnosti. Co to má společného s eMobilitou?

Německo z důvodu výkyvů sítě přišlo s nápadem na zákon, který by umožnil správci přenosové soustavy omezit až na dvě hodiny denně dobíjení elektromobilů.

Podívejme se na zkušenosti Kalifornie, kde se snaží mít do roku 2040 bezemisní energetiku a přitom problémy s energetikou mají již minimálně 20 let. Jezdí tam velké množství elektroaut a do energetiky se prosadil obrovský podíl OZE. Vznikají tak potencionální problémy s ohledem na energetickou soustavu. Lidé jsou zde v době energetických špiček vyzýváni, aby nepoužívali nejen eAuta, ale i elektrické spotřebiče jako jsou pračky, nenabíjeli notebooky atd. 

Vzniká tedy otázka, kdo zabrání vládě, aby (bude-li eMobilita převažujícím typem dopravy) odolala nápadu na vypnutí nabíječek, aby zabránila občanům v pohybu, bude-li to považovat za „dobrý nápad“? A ještě jinak, když dojde k masivnímu BlackOutu v důsledku havárie nebo přírodní katastrofy. Jak s nenabitými vozidly opustíte oblast? Kdo zabrání, aby EK nepřišla s nápadem monitorovat pohyb všech aut s odkazem na potencionální boj s teroristy, když dnes prosazuje možnost monitorovat elektronickou komunikaci všem s odůvodněním, že se bude pouze hledat dětská pornografie?

Shrnuto:

Iracionální aktivistické zavádění elektromobility hrozí ve střednědobém horizontu prohloubením sociální nerovnosti a omezením (již dnes špatné) sociální prostupnosti. Ekonomicky, a domnívám se, že existenciálně ohrožuje vesnice a malá městečka a města. 

Zavádění dalších a dalších asistentů, navíc spojených s umělou inteligencí a s pořizováním záznamů o pohybu a chování automobilu, narušuje soukromí občana. Jednak samo o sobě a jednak potencionálně dává do rukou státu neoprávněný sledovací nástroj.

Elektromobilita dává do rukou státu potencionální moc omezovat a regulovat samý pohyb občanů. Zároveň bude pravděpodobně růst počet případů, které ohrožují občana přímo na zdraví (dosah lékaře; opuštění místa katastrofy, technické havárie s výpadkem proudu.)

Závěrečná otázka pak zní: Opravdu Elektromobilita naplňuje cíle EU dle platných smluv? Nejde přímo proti nim?

Elektromobilita potenciálně limituje svobodu občana s ohledem na ekonomickou svobodu, právo na soukromí, právo na vzdělání, právo na svobodu jako v takovou. Musíme se tak na ni dívat nejen prizmatem „enviromentu“ nebo ekonomiky, ale i v dalších souvislostech.