Je konzervativismus dnes prázdné slovo?

Proč konzervativismus neumí nabídnout jednoduchá řešení na složité otázky společnosti, ekonomiky, světa?

Dostávám otázky, jak se projevuje konzervativismus v politické praxi nebo lépe v reálné politice, respektive, jak si jej představuji.

V prvé řadě je nutno říci, že konzervativismus nerovná se „reakční“ ideologie, která odmítá změny. Na druhé straně nemá jasné ideologické teze a revoluční kázeň. Z tohoto důvodu vzniká paradox, kdy na jedné straně existují nadčasové, „časem“ prověřené, zásady a teze, které se však musí stále nově interpretovat (mně osobně se zamlouvá tato: “ Modli se k Bohu, ale udržuj prach v suchu.“). Na druhé straně však neumí a nemůže umět (na rozdíl od socialistů všeho druhu neb různých ad hoc uskupení) nabídnout jednoduchá řešení na složité otázky společnosti, ekonomiky, světa.

Za druhé by však měl konzervativismus stát na základních tradičních, věky ověřených principech – dodržování dohod; rozhodování se ne z pohledu momentálního zisku, ale z pohledu dlouhodobější perspektivy; vědět, že každý dělá chyby a proto být velkorysý k lidským slabostem, bránit lidskou svobodu na jedné straně, na druhé ale elementární společenský řád, ve kterém se realizuje.

Konzervativismus musí  podporovat ty, kteří si to zaslouží, pokud je postihne neštěstí či se jim zrovna nedaří…

Konzervativismus by měl podporovat odpovědnost člověka za sebe a své blízké a ne podporovat čekání na nárokovou pomoc státu. Musí  podporovat ty, kteří si to zaslouží, pokud je postihne neštěstí či se jim zrovna nedaří… Nesmí připustit, aby stát za slib vyšší bezpečnosti omezoval a zkracoval svobody člověka. Uvedu paradox poslední doby – pod rouškou hrozby terorismu bezpečnostní složky získávají větší a větší oprávnění na úkor občana – odposlechy, prolamování bankovních tajemství, omezování svobody slova – na druhé straně je snaha o omezení soukromého držení zbraní, kdyby se občan náhodou chtěl terorismu nebo jinému zločinnému útoku při přímém ohrožení bránit.)

Konzervativismus nesmí připustit, aby pod různými (jak jinak než pro člověka nezbytnými) programy v naší společnosti opět zvítězil kolektivismus vedený ideologickými cíli na úkor práva člověka rozhodovat o tom, jak usilovat o své štěstí.

Konzervativismus nesmí ustoupit, aby pod heslem „korektnosti nebo boje s předsudečnou nenávistí“ bylo na jedné straně omezováno právo na názor a jeho vyjádření a na druhé straně bylo dopřáváno azylu a prostoru těm, kteří ostatní napadají, ostrakizují až po existenční ohrožení. Konzervativismus musí stát na zásadě „nesouhlasím s Vámi, ale budu se prát za to, aby jste mohl tyto názory říkat“. Na druhé straně musí prosazovat, aby za lži byli autoři hnáni k odpovědnosti bez ohledu na postavení a imunitu. Na lež obecně by se neměla imunita vztahovat. Je však nutno odlišit omyl a lež…, zejména pak v akademických diskusích. Bez jasného pojmenování a svobodné diskuse nemůže být hledáno řešení žádného problému, ať společenského nebo vědeckého. Je zde ale otázka, nakolik lze tato práva přiznat těm, kteří sami tyto svobody na základě své kultury, náboženství ideologie jiným odmítají.

Konzervativismus ví, že ideální je svět bez konfliktů a válek, kde se všichni mají rádi, kde všichni jsou k sobě slušní, ale zároveň ví, že to je pouhá iluze. Ví, že mnohé civilizace a kulturní okruhy tento názor nemají a naopak touží si ve jménu své transcendentní pravdy nebo dialektické ideologie ostatní podrobit a získat hegemonii. Z tohoto důvodu musí podporovat silnou vojenskou moc k ochraně státu, efektivní sílu k zásahu proti těmto silám. S tím se nese i ekonomická síla svobodné společnosti a patos svobodného světa. Proto musí odmítnout fanatické aktivistické plnění cílů od zákazů olova ve střelivu (totální hloupost…) až po zavádění neozkoušených technologií tempem, které nedává možnost korigovat jejich negativní dopady (viz biopaliva, izolační plyny větrných elektráren…), a které ekonomicky zemi vysávají, nemluvě o drtivém sociálním dopadu do života střední a nižší třídy.

Když si shrneme výše popsanou charakteristiku, dojdeme k tomu, že konzervativismus musí podporovat liberální ekonomické prostředí s minimem byrokracie a bez „buzeračních“ zásahů státu do životů lidí, včetně zásahů ze strany nadnárodních institucí za současného prohlubování principu nezávislé soudní moci, svobody slova, svobodné diskuse a svědomí.